Huminové Látky – Huminy

Huminy jsou přírodní látky (směs organické hmoty) obsažené v půdě a kaustobiolitech (rašelině, hnědém uhlí a lignitu). Jsou jednou ze základních složek uhelné hmoty. U mladších druhů představují dokonce hlavní část celkové hmoty. Huminy jsou směsí různých složek, lišících se svými fyzikálními vlastnostmi. Huminovými látkami se nazývají žlutohnědé či tmavohnědé látky, které se rozpouštějí v roztocích alkalicky reagujících látek, z nichž se opět vylučují působením kyselin. Jako důležitá složka půdy vznikají biochemickými přeměnami (tlením) organických (převážně rostlinných) zbytků a jsou hlavní složkou přírodního humusu. Struktura huminových kyselin je velmi rozmanitá a liší se podle původu, naleziště, ale i doby odběru vzorku, neboť huminové látky se chovají jako živý organismus a za vhodných podmínek mění svou strukturu. Tento cyklus přeměny struktury je důležitou součástí půdotvorných procesů.

Huminové látky ochraňují buňky, zlepšují jejich okysličení, likvidují různé druhy plísní, bakterií a virů. Působí i proti tvorbě některých řas nebo invazím nálevníků. Pozitivně upravují některé procesy metabolismu vodních živočichů a jejich použití je vhodné jako prevence mnoha nežádoucích problémů (např. infarkt myokardu, mozková mrtvice, pravděpodobně i na nemoci plynového měchýře, atd.) a působí jako ochrana střev a jater. Díky svým hlubokým detoxikačním schopnostem mají preventivní vliv na rozvoj některých typů rakoviny.

Tak, ve dvou horních odstavcích jsem se snažil co nejstručěji shrnout řadu definic a pouček, které si kdokoliv z vás může lehce přečíst na mnoha stránkách a pojednáních na webovkách, kterých se po zadání hesla „HUMINOVÉ LÁTKY“ do vyhledavače v Googlu objeví k disposici několik desítek. Dále bych chtěl lehce nastínit moji vlastní cestu k práci s těmito přírodními látkami. Pro zajímavost zde jsou odkazy na dvoje poměrně zajímavé stránky:
http://www.energy-poradna.info/view.php … 2006100029
http://www.humatex.cz/informace-o-humin … tkach.html

Když jsem se v polovině osmdesátých let začínal zajímat o měkkovodní rybky pocházející zejména z tropických černých vod, narazil jsem na první zmínky o huminových látkách jak jinak, než v akvaristické bibli – Frankově Akvaristice. V tehdejších dobách však získat nějaké další zásadní informace o takových věcech byla pro obyčejného začínajícího akvaristu záležitost prakticky neřešitelná. Když jsem vůbec s rybkami začínal – ještě v pražském bytě – měl jsem zpočátku klasické začátečnické problémy s tím, udržet rybky vůbec na živu déle jak čtrnáct dní. Tehdy se vodivost pražské vody pohybovala (v oblasti Malé strany a Smíchova) někde na úrovni 600 μS, pH mívala okolo 7 a více. Když jsem si pak postěžoval v práci, poradil mi jeden kolega, který provozoval doma asi tři akvária, abych si pořídil „TORBIL“ a aplikoval jej dle návodu výrobce. Hned druhý den jsem upaloval do nejbližší akvaristiky (tehdy to byla akv. Družstevní Služby Praha na smíchovské Lidické ulici u Jiráskova mostu ///později „Pánkova akvaristika“ – dnes už neexistuje///). Tehdy jsem se seznámil s vynikajícími produkty vyráběnými pro akvaristy družstvem Maják z Jablonce n/Nisou a velmi brzy mi v poličce mé tehdejší pěstírničky přibyly i láhvičky TORBEXU a ALGILU (další huminové a taninové preparáty onoho výrobce).

Tak jsem se dal v roce 1985 definitivně na cestu akvaristické alchymie v tomto duchu. Získávání dalších informací však bylo velmi svízelné, dokud nepřišla devadesátá léta. Ne, kupodivu se sametovou revolucí to nemělo vůbec nic společného, s výjimkou toho, že jablonecké družstvo nevydejchalo příchod nové doby a zkrachovalo a stejně tak později i Ernesto Malfarina (firma Cesita, Žel.Brod), který vše, vč. technologií a výrobních postupů od Majáku koupil a pokoušel se navázat novou výrobou na dosud zavedenou tradici. To nám akvaristům ale nakonec nemuselo vadit (i když dodnes všechny tři výrobky Majáku považuji za naprostou špičku), protože se na trhu objevil poměrně velký výběr koncentrátů od všemožných tuzemských i zahraničních výrobců. V roce 1997 jsem se sblížil již jako obyvatel Úval s doktorem Chaloupeckým, jenž se podobně jako já po letech vrátil do rodných Úval. Nejen jako bakteriolog, ale i akvarista s bohatou praxí tu a tam s touhle problematikou přišel do styku a tak mi neváhal sdělit vše, co o těhlech látkách věděl.

Ve stejnou dobu jsem se zúčatnil i výročního večírku své třídy z gymnázia a jak jsme si tak s bývalými spolužáky povídali, kdo co dělá a čím se zabývá, uvědomil jsem si, že mezi nimi sedí i několik promovaných biologů s tehdy již téměř dvacetiletou praxí. Jak se říká, „líná huba – holé neštěstí“, nelenil jsem a hodil do prostoru otázku, jestli někdo z nich neví něco bližšího o tom, co jsou to huminy a taniny a můj dotaz padl hned na úrodnou půdu. Jedna spolužačka se vzápětí ozvala, že je pracovnicí jedné pobočky Akademie věd, jejíž bývalý šéf (již v důchodu, ale stále tam působící) této problematice věnoval třicet let svého života. Pak již slovo dalo slovo a za týden jsem putoval do pražských Vokovic k panu profesoru A.Procházkovi sice s třesoucíma se nohama, zato plný dychtivého očekávání.

V laboratoři onoho výzkumného ústavu jsem ztrávil celé odpoledne a s panem profesorem jsme tehdy dopodrobna rozebrali nejen problematiku huminových kyselin, ale i jeho postřehy, které pro mne jako laika mohly být v otázkách akvaristiky nějak zásadní. Profesor Procházka byl vůbec udiven, pro jakou oblast lidského snažení by mohl být jeho výzkum tak zajímavý, protože cílem tohoto bylo jen a pouze zemědělské využití huminových látek. V závěru našeho rozhovoru mi řekl, že praktickým výsledkem jeho práce je čistý huminový chelát (droboučké tmavohnědé – skoro až černé – krystalky) vyextrahovaný z krušnohorské rašeliny, plně rozpustný ve vodě, jehož gram se tehdy prodával v Německu za 80,- DM (v té době to bylo asi 1.000,- Kč). S tím mi odvážil dvě gramové porce k tomu, abych onu látku vyzkoušel u ryb (doporučená koncentrace byla jeden gram na půl litru destilované vody). Jediné, co za to chtěl bylo, abych mu následně vypracoval elaborát o svých praktických zkušenostech při aplikaci u ryb.

Zásobní roztok jsem rozdělal přesně tak, jak mi bylo řečeno. Ve výsledku se jednalo o temně hnědý, skoro až černý koncentrát a při mojí praxi s ním (ten litr mi vydržel asi na šest týdnů intenzivního používání u chovných labyrintek a cichlid a jejich nejmenších mláďat), kdy jsem tuto vzácnost aplikoval jen do třecích nádrží a do vývojovek jsem zaznamenal doslova fantastické výsledky. To vše dobré, co nám přináší používání v současnosti běžně sehnatelných výrobků (TETRA-TORUMIN, výrobky od firem JUNGLE, SERA, JBL, AQUAR, DAJANA, HÜ-BEN, aj.) tato čistá látka ještě více umocňovala. Tenkrát jsem ani nemusel k jikrám přidávat další látky proti plísním (Acriflavin, Hypermangan, atd…). U dobře oplozených jiker prakticky žádné ztráty, ryby se třely jak na povel (používaná voda ze studánky u Jevan a dešťovka), žádné plísně na jikrách nebo na zbytcích potravy. Po těchto zkušenostech jsem profesoru Procházkovi vypracoval asi osmistránkový elaborát, kde jsem vše podrobně popsal a s uctivým poděkováním jsem mu to poslal.

V současnosti, co se mých praktických zkušeností týče si již bez „močůvky“ pocházející od huminových koncentrátů nevodesu svoji pěstírnu představit. Z toho, co se nám dnes skýtá na našem trhu považuji za vůbec nejlepší TETRA-TORUMIN. Dle doktora Chaloupeckého se zde jedná dokonce o směs huminů (rašelina) s přídavkem taninů (prý dřevo mangrovníku a olšové šištice) a trochy FMC. Tetra je však pro běžné použití drahá a Torumin postačuje bohatě používat především v rámci míchání vývojové vody. Jinak jsem již spoustu let pro běžné používání při výměnách vody i u chovných ryb zvyklý na bohatě postačující čerčanský TORBEN, který je i nejlevnější. Na přelomu tisíciletí se do výroby huminového koncentrátu vrhla i kladenská firma A.Q.A. a dodala na náš trh AQUAHUM. Přes to, nakolik je tato firma bohužel v současné době známá svou seriozností vůči akvaristům, kteří jim dodávají rybky se tento produkt více než povedl. Je sice podstatně dražší, než čerčanský Torben, ale zase mnohem koncentrovanější a čistší a to tak, že v některých vodách se dá úspěšně používat i u jiker podobně jako Torumin.
Vzhledem k tomu, co vše se k výrobě huminových koncentrátů používá, bych si dovolil tipovat, že pro čerčanský TORBEN je asi výchozí surovinou vláknitá rašelina a pro AQUAHUM hnědé uhlí.

Tak. To jsou v kostce moje zkušenosti a poznatky o huminech. Dál to tu můžeme dopodrobna rozebírat…